Vzpomínka na babiččin hrnec pomalu táhnutého vývaru, kde se bylinky loučily s týdnem, je víc než recept. Je to zvyk, který říká: dnes nikam nespěcháme. U stolu se vyprávějí historky, děti se ptají a dospělí naslouchají. Lžíce po lžíci se do těla vrací síla, do domova ticho a do vztahů laskavá pozornost.
Když si děti myjí mrkev, trhají bylinky a míchají těsto, učí se nejen vařit, ale i trpělivosti, spolupráci a radosti z výsledku. Pomalý proces dává prostor zvědavosti a dotazům. Z kuchyně se stává ateliér, kde se tvoří vzpomínky na dětství, a dospělí znovu nacházejí radost v prostotě i nepřesnosti, která k domácnosti laskavě patří.






All Rights Reserved.